Rok lektora „prvňáčka“ aneb nejsou všechny začátky až tak těžké
Začínáte s lektorováním? Jsou začátky těžké? Je složité se naučit pracovat s interaktivní tabulí? Moje první lektorské zkušenosti objevíte v následujících řádcích.
Je tomu právě rok, co jsem měla možnost zúčastnit se kurzu „Odborné kompetence k lektorování a mentoringu pro interaktivní výuku s ICT". Ten jsem zvládla, a tak začala moje cesta lektorky.
V letošním školním roce jsem byla lektorkou několika školení. Měla jsem to štěstí, že jsem mohla své první zkušenosti předat na jedné menší škole, a to několikrát, kde většina z pedagogů nebyla nikdy seznámena s prací na interaktivní tabuli. Po prvních dvou školení, kdy účastníci školení zvládli obrovský kus práce, byli unavení, vyčerpaní a tak trochu i zmatení. Někteří byli skoro na zhroucení. Bylo to zřejmě i z důvodu, že školení probíhala ve dvou po sobě jdoucích dnech. Je to výhodnější pro procvičení nově naučených věcí – vložení textu, obrazce, vložení obrázků, přesun, posunutí dopředu, seskupení, nekonečný klonovač … Pro většinu spousta nových pojmů. Bylo to ale pouze „zdánlivé“.
Na třetím školení se vše totiž zlomilo. Najednou začali využívat nástroje, které znali, se kterými už pracovali. A úsloví říká: „Opakování je matka moudrosti“, platilo i zde. Ve tvářích učitelů se začal objevovat úsměv a spokojenost nad vlastní prací. Nastal bod zlomu. Za nějaký čas nás čekalo další pokračování. Přicházíte a vidíte úsměv ve tváři, natěšení, dobrou náladu, elán objevovat a učit se něco nového. Začínají se na vás všichni těšit. Již to neberou jako něco povinného, nařízeného, „přikázaného“… Berou to jako součást svého života, své práce. Začínají vidět věci jinak. Umí si rozvrhnout práci, mají připravená témata, která budou zpracovávat. Všichni si doma vyzkoušeli práci s programem. Najednou se těší a jásají nad svým „výtvorem“. Já jsem spokojená, moc spokojená, že je práce baví a že se jim daří.
Je velice vhodné si na začátku zvolit téma, které se bude zpracovávat. Využít jako nápovědu učebnice, pracovní sešity a soustředit se na „zpracování“.
Domnívám se, že na školách by měla být školení cílená. Ne jen jako „výstřelek“ jednoho školení. Všichni by si měli projít alespoň tři školení, aby si nástroje „pořádně vyzkoušeli a uměli aplikovat“. Jen málo jedinců je schopných to doma „usedět“ a „zkoušet pokusem a omylem“. I zde platí, že názornost a ukázka, tj. oční vjem, jsou velice důležité a usnadňují práci.
Věřím, že pro některé je práce s počítačem náročná a vyčerpávající. Stejně jako pro někoho umělecké obory či jazyky. Ale doba si žádá své. Technický pokrok nezastavíme a musíme se snažit technické prostředky maximálně využít k „usnadnění“ své náročné práce.
A co říci závěrem? Co je největší odměnou pro učitele? Co je největší odměnou pro lektora?
Je to spokojenost účastníků. Vidět, jak zvládají a používají to, čemu se měli naučit. To, že to nedělají jen pro nějaký „certifikát“ a z povinnosti, ale že se naučili něco nového, něco dalšího zvládli.
