Collaborative class 2 aneb jak jsme (spolu)pracovali
Metoda Collaborative Class s sebou přináší změnu v učitelově myšlení. Během prvního týdne používání mi došlo, že práce žáka může být mnohem efektivnější, když si postup v práci bude plánovat žák sám.
S dětmi často pracujeme na stanovištích (ve výukových centrech, hnízdech) a do toho systému jsem právě plochý displej zapojila. Nejčastěji jsme se učili ve 3 až 4 skupinkách. Také jsme si zvykli využívat online program ke čtení Včelka, který funguje jako interaktivní učebnice a probírané učivo lze dětem vhodně doplnit a zpestřit. Cvičení vypadají velmi podobně jako byly dříve Lesson Activity Toolkity ve SMART Notebooku a pokud pustíte zvuk, dítě bude za každý úkol pochváleno, nebo uslyší jinou zpětnou vazbu.
Na jednom interaktivním stanovišti jsme tedy procvičovali čtení, nebo gramatické jevy s Včelkou, na druhém interaktivním stanovišti jsem měla nachystaný mnou vytvořený obsah ve SMART Notebooku 16 (testovali jsme právě betaverzi programu), další stanoviště mohlo být zaměřeno na čtení, jiné třeba na psaní. Systém je vhodný pro propojování předmětů, projektové vyučování a další. Je pravda, že mnoho učitelů i dětí si myslí, že si s dětmi ve škole hraju. Je to pravda, já jen dodávám, že se tím hraním učíme. Jak už jsem psala, umožnila jsem žákům pracovat podle vlastního tempa. Sice jsme měli připravené 3 až 4 stanoviště a po uplynutí určené doby jsem zazvonila na zvoneček, aby se žáci vystřídali, ale i v jedné malé skupině dětí se přesto najde někdo rychlejší. Těmto žákům jsem umožnila posunout se na další stanoviště, pokud už svůj úkol splnili, takže se přesouvali rychleji po třídě a přizpůsobovali si časové limity. Na závěr si mohli jedním z výukových center projít znovu. Pěkné je, že k používání mých materiálů mě žáci už vůbec nepotřebovali. I když byl soubor ve SMART Notebooku o několika stránkách, tak za pomoci základních nástrojů přecházely děti samy ze stránky na stránku, dopisovaly gramatické jevy, manipulovaly s objekty apod. Naše zkušenost s Collaborative Class potvrdila to, že technologie mohou výuku ještě více zefektivnit. Musím říct, že děti, jak si obcházely všechna stanoviště, toho za jednu hodinu udělaly mnohem víc, než kdybychom se učili frontálně a řešili úkoly společně. Pro mě i pro žáky bylo příjemné, že například při čtení (nebo prostě ve skupince, která potřebovala mou podporu) jsem se na ně mohla více soustředit a věnovat se jim jednotlivě. Navíc u interaktivní tabule, nebo u Fletíka druháci krásně spolupracovali, radili si a vysvětlovali si vzájemně pravidla (např. jaké i/y napsat). Jako veliké plus vidím i to, že opravdu každý žák byl zapojen, nestalo se, že by se někdo „skryl“ v davu a nedával pozor. A moje obavu na začátku? Byly ty tam. Ve srovnání s mou běžnou přípravou stačilo jen zapnout o jeden notebook ve třídě navíc a vše bylo nachystáno. Hodiny, kdy jsme jeli v režimu Collaborative Class si prostě ten žák prožil, aktivně se zapojoval. A jak jsem jednou řekla kolegům lektorům: Myslím si, že každý žák by si měl hodinu prožít, ne přežít!
