Digitální kompetence je třeba rozvíjet už od raného věku
Žijeme v době moderních technologií a naše děti jsou jimi obklopeny - na rozdíl od nás už od narození. Tím, jak se chováme, ovlivňujeme jejich životy. Pokud nás často sledují pracovat s technologiemi, zajímají se o ně a chtějí se naučit s nimi také pracovat (už malé miminko se sápe po mobilu, pokud vidí maminku na něm stále něco mačkat a že se tam mění obrázky).
Než jsem šla na mateřskou, tak jsem jako prvostupňová učitelka tvrdila, že rodiče musí dětem ukázat, jak technologie využívat ve svůj prospěch, aby nám šetřily práci a čas, pokud je známe a umíme s nimi správně pracovat. Ne strčit dítěti mobil, aby bylo chvíli v klidu, když sleduje nějaký seriál (pasivním sledováním nerozvíjíme potenciál dětí naplno, ale chápu ty situace, kdy sáhneme po mobilu a něco pustíme, aby byl doma klid). Ve škole jsme technologie využívali k práci a učení (SMART Board, digitální displej, tablety, mobily, All-in-Ony…). Fakt, že aktivity vypadaly jako hra, byl pro nás jen přínosem, protože to dětem přinášelo zážitky, motivovalo je to, a mimo to také k získávání digitálních kompetencí, umožňovalo jim to učit se jeden od druhého a dokonce to posílilo jejich pozici v sociální rovině v rámci třídy…).
Je tu doba zápisů do MŠ a ZŠ a musím se přiznat, že ji velmi prožívám (starší syn je budoucí prvňáček a mladší zase budoucí školkáček) a k tomu nastupuji na částečný úvazek do nové ZŠ jako prvostupňová učitelka a lektorka, takže hledám (do budoucna) školu pro nás všechny dobře vybavenou, abych mohla dál dělat to, co mě vždycky bavilo a hlavně zkoušet nové metody a technologie ve vzdělávání. A samozřejmě že chci, aby výuka mých dětí vypadala podobně jako ta má.
Nebudu se tu rozepisovat o tom, jak jsou weby některých škol pro rodiče „nečitelné“ (prošla jsem jich 67) - nedá se vypátrat téměř nic o vybavenosti škol. už školy nějaké technologie mají, tak to neumí prezentovat jako svou přednost a někde je křída stále IN, přestože se s interaktivními tabulemi v ČR učí od 90. let minulého století (i tisíciletí)! Chci se tu zaměřit na to, jak by to mohlo v budoucnu vypadat ve školách základních i mateřských, protože jsem to na posledním školení zažila a byl to sen, který bych všem přála...
Já osobně pro budoucího prvňáčka vybírám školu nejen podle místa bydliště, jídelny (jak jsem se doslechla od kamarádů), ale hlavně podle vybavení a zaměření. Protože na prohlubování digitálních kompetencí jsme již pracovali cca od 3 let (syn se mnou testoval Ozoboty na ZŠ, BeeBoty, VEX 123 a od 5 let pracuje s notebookem a nejen s tím SMART :-), nechci, aby s tím přestal, protože škola není vybavená. Slyšela jsem i názor, že na prvním stupni je to stejně jedno, že jsou tam důležitější věci jako je čtení, psaní, počítání… Ano. Ale co když to ten prvňáček pobere všechno (tužka a papír je také náš kamarád) a naučí se ještě něco navíc pro svou budoucnost a svoje zaměstnání? Jaké asi budou rozdíly v dovednostech dítěte na začátku 2. stupně, které už nějaké digitální kompetence má zautomatizované, a dítěte, které s tím teprve začíná? Budou se ty pomyslné nůžky rozevírat čím dál tím víc, nebo ho kamarád bez problémů dohoní? Kdo z nich se snáz adaptuje na nové metody a technologie při takhle rychlém vývoji?
Mrzí mě, že můj syn nechodil do takové školky, kterou jsem teď měla v rámci školení možnost navštívit. Mateřská školka v Bobrové na Vysočině je vybavena velkými tablety All-in-Ony, digitálním displejem Prowise TS (tabule s projektory začínají být minulostí), paní učitelky mají k práci notebooky, pro děti do školky malé roboty a další interaktivní hračky jako jsou edukativní hry Yoli. Jak říká paní ředitelka této školky – „Technologie ve školách jsou nutností pro budoucnost našich dětí. Vyžaduje je Česká školní inspekce už i do mateřských škol.“ To je fakt, podle kterého se budou muset školy zařídit.
Pracovat na školení s All-in-Ony (od firmy Prowise) bylo opravdu senzanční, protože ne všechny notebooky jsou dotykové a do MŠ jsou často k práci třeba obrázky, které ale nejsou obsaženy v galeriích, a pokud chcete materiály zveřejňovat i pro ostatní kolegy, je třeba si obrázky nakreslit (a kreslit myší nebo na touch padu není úplně jednoduché a hlavně rychlé). V kreslení jim v budoucnu určitě pomůžou i děti, které rády obohatí obrázkové galerie třeba SMART Notebooku.
Kromě vybavení musím pochválit i šikovnost a dá se říci i nebojácnost paní kolegyň (vždycky se totiž v kolekvitu najde někdo, kdo má trošku strach z neznámého, nebo aspoň zapomněl heslo ke svému Google úču). Tady ale šlo vše při školení jako po másle. Paní kolegyně se nezadrhly ani při přihlašování ke svým Google účtům, při vstupu do mé virtuální třídy (na některých školách i základních to bývá opravdu problém….). A co více, plynule jsme se střídaly v rozesílání aktivit ať už přes SMART Notebook, nebo jsme spolupracovaly v Lumio při individuální, či skupinové práci, která byla zaměřena na zrakovou a sluchovou diferenciaci, hrubou a jemnou motoriku, matematickou pregramotnost apod. A i když jsem si myslela, že Lumio bude pro školky těžko uchopitelné a složité, tak nám to dávalo všem smysl a frčely jsme v něm jedna radost. Paní kolegyně si ve skupinách vzájemně dokreslovaly obrázky tak, jak by to dělaly děti ve výuce, a učily se spolupracovat v online prostředí Lumia – všechny aktivity byly zaměřené hlavně na práci s obrázky, protože většina dětí v MŠ ještě nečte.
Dále byly kolegyně nadšené z 3D reality, kterou jsme si ukázaly pomocí omalovánek Quiver (placená aplikace s několika tisknutelnými pracovními listy i bez zaplacení licence – více v tomto článku). S Quivrem to byla legrace, nejen že poskytuje k pracovním listům do mobilu různé hry, jako fotbal, bruslení tučňáka na ledě atd., ale obsahuje i výklad k tématu a možnost vytvoření fotky objektu ve vašich barvách v 3D realitě. Takže se děti budou moci vyfotit třeba s letícím motýlem, kterého si vybarvily na pracovním listu. Navíc existuje facebooková skupina, kde se můžete inspirovat různými projekty kolegů ze zahraničí – zvěřejňují tam videa a fotky ve 3D.
Ze školení jsem odjížděla moc spokojená, protože jsem ze sebe vydala vše, co mě napadlo, že by bylo zajímavé a užitečné pro MŠ, využilo se veškeré technologické vybavení školky a bylo to snad první školení, kde nebyl žádný problém – prostě sen! Paní učitelky byly také moc spokojené a já měla pocit, že to, co dělám, má opravdu smysl a pomůže to zase dalším lidem na další škole ten čas strávený s dětmi PROŽÍT A NE PŘEŽÍT, jak jsem psala už dřív. A k tomu nám pomůžou technologie.
Ještě vkládám odkaz na materiály pro MŠ, které tvořím se synem (bohužel kreslené obrázky tvoříme myší na nedotykovém PC). Stahovat můžete zde, vytvořili jsme už přes 300 aktivit ve SMART Notebooku.
