Začátky práce s roboty v 1. třídě
Při informatice s našimi prvňáky si často hrajeme. Pochopili jsme, jak jsou algoritmy důležité, a to doslovně, když jsme se stali roboty.
Programování Bee-Botů není pro prvňáčky úplně jednoduchá záležitost, i když dospělákům to jednoduché připadá. Často jsme naráželi na to, že se někteří neorientují v prostoru, nepamatují si pravou a levou stranu, i když máme mnemotechnické pomůcky (např. "Píšu Perem Pravou" rukou - vše začíná na P, pravá ruka je tedy ta, kterou píšou).
Kam umístím robotickou sekačku, aby posekala trávu na celé zahradě, aniž by se někam vracela?
Než jsme se dostali k robotům, pracovali jsme hlavně na interaktivní tabuli. Abychom dokázaly zapsat postup, jak se bude robot pohybovat např. do čtverce, používali jsme šipkový zápis. Začínali jsme vždy s robotem na spodní hraně tabule. Když se ale pomyslný robot měl vracet z horní části tabulky (sekačka na obrázku) a zadali jsme mu, ať se otočí doleva, pro děti to vypadalo, že se otáčí doprava, protože předek sekačky byl teď nastaven obráceně (dolů). Proto jsem si říkala, že to programování a pravolevou orientaci si musí děti vyzkoušet na vlastní kůži. Přemýšlela jsem, jak ztvárnit velké čtvercové pole v odborné učebně, kde se točí třídy - na lepení pásek na zem nebylo v nabitém rozvrhu moc času. Už jsem skoro šla řezat roli starého lina do sklepa, když jsem se zadívala na náš koberec v obývacím pokoji a bylo jasno! Náš koberec se stal reálným herním polem (jako když jsme dříve jezdili s Karlem kolem dvorku) a děti s čelenkami a anténkami z chlupatých drátků zase roboty, kteří měli objet koberec po jeho obvodu. Jiní žáci ze skupiny zapisovali robotům zatím kód na tabuli pomocí šipek.
Prvňáčci si vyzkoušeli, jaké to je být robotem, a co víc! Někteří zvládli i synchronizaci - dva roboti proti sobě! V tu chvíli pochopili, že "moje vpravo" není jako "jeho vpravo", ale že spolužák naproti to vlastně dělá správně, ale mě se to jeví jako opačně.
S roboty pracují děti ve dvojicích - jeden je programátor (říká příkazy) a druhý nahrává program do robota (mačká tlačítka). Tím pádem přemýšlí oba dva.
S Bee-Boty jsou si prvňáčci už jistější, sami si přišli na to, jak ho zapnout, vypnout, smazat mu program. Vyzkoušeli jsme různé podložky - město, čtvercovou plochu s překážkami, spojovat dvojice obrázků - hezky se tam dají vkládat i mezipředmětové vztahy (využili jsme roboty v angličtině v tématu FOOD k mluvení - objedou řadu obrázků, ke spojování dvojic zvířátek a jejich stop apod.).
Nedávno se děti seznámily s VEXem 123. Sami měli badatelsky vyzkoumat, jak se ovládá a porovnat to s BeeBotem. V podstatě tam není žádný rozdíl až na zapínání, vypínání a mazání programu na té nejjednodušší úrovni, kdy pracujeme bez kodéru a neprogramujeme v blocích online. Zkoušeli jsme překážky na herním poli - objíždět samolepky není úplně ono (prvňáci se měli vyhnout drakům), proto příště zvolíme trojrozměrné objekty jako domečky, autíčka z Lega apod., aby se roboti mohli projet i ve 3D městě.
