Výhody Collaborative Class v hnízdech

V předchozím článku (Klasická skupinová výuka vs. Collaborative Class) jste se dočetli, jak vnímám rozdíly mezi klasickou skupinovou prací
a Collaborative Class v hnízdech. Teď bych se chtěla zaměřit hlavně
na výhody práce v hnízdech.

Představme si, že si připravím 3 hnízda (centra výuky) na jednu vyučovací hodinu a mých 27 žáků se rozdělí do 3 skupin po 9 žácích. Jedné skupině se tedy můžu věnovat detailněji, další už pracují
bez stálé podpory učitele.

Metodu Collaborative Class často používám v hlavních předmětech
(ČJ, M), kdy mám ve třídě opravdu všechny žáky. Tím, že si je rozdělím
do menších skupinek, se jim můžu více věnovat a také individuálně připravit různé úrovně úkolů pro konkrétní skupiny - diferencovat (zjednodušené zadání pro žáky se specifickými potřebami).

Dále můžu v jedné hodině propojovat jednotlivé složky předmětů, nebo začlenit i mezipředmětové vztahy.

V rámci jedné skupiny se více individuálně soustředím na každého
z žáků
- např. se skupinou, která se věnuje čtení (to by byla v našem případě jedna třetina třídy - tedy 9 žáků) můžu pokládat otázky a na každého žáka se dostane mnohem častěji, než při frontální výuce. Můžu si konkrétně u každého ověřit, jestli textu porozuměl. Je sice pravda,
že na jednom stanovišti učitel setrvává celou hodinu a připravený obsah odučí třikrát, ale výsledek je mnohem efektivnější, než v jiných metodách.

Na obrázku vidíte, že skupina "Sluníčka" pracují samostatně
do pracovního sešitu, "Kytičky" na interaktivní tabuli, kde se vzájemně učí komunikovat, argumentovat a přijmout odpovědnost za svou odpověď (musí si to posléze obhájit, když prezentují jejich práci). Třetí skupina "Balónky" pracují s učitelem a věnují se čtení o daném tématu. V podstatě je tu zastoupena jak samostatná, skupinová, tak i frontální výuka.

I když frontální výuku neupřednostňuji, tak se přiznám, že jsem několikrát vyzkoušela frontální výklad nové látky na jednom ze stanovišť a výsledek byl mnohem lepší, než kdybych pracovala s celou třídou. Právě proto, že skupinka je tak malá, mám větší přehled o tom,
co si žáci z nové látky odnáší.

Náš papírový widget se vždy otáčí po směru hodinových ručiček a na práci je zadán předem domluvený časový limit. Je pravda, že ve třídě nepracují všichni stejně rychle, ale tento systém nám umožňuje domluvit se, co je pro pomalejší žáky povinné (v závěru hodiny někdy dávám dalších 10 minut na dopracování, nebo zpětnou vazbu, kdy si řekneme, co se nám dařilo, čemu žáci ještě úplně neporozuměli a co si ještě musí procvičit). Naopak rychlejší děti si mohou během hodiny postupovat svým vlastním tempem s tím, že ve volném čase na konci hodiny dostanou speciální úkol, nebo si mohou některé stanoviště zopakovat. Už od třetí třídy mi děti chystají aktivity v LABech, takže není problém tento čas věnovat vytváření výukových her pro ostatní.

Když se zamyslím nad pasivním žákem, který se v každé třídě najde, tak v tomto systému prostě nemá šanci nepracovat, protože ve skupině u interaktivní tabule, nebo při práci s technikou ho výuka prostě baví, takže se stoprocentně zapojí. V tomhle momentu je dobré žáky sledovat, protože se učí pracovat s chybou a vzájemně si dovysvětlují 
a odůvodňují látku. Při individuálním úkolu se pasivní žák také zapojí, ví, že si např. sešity vyberu. A na třetím stanovišti, tam už ho má pod kontrolou učitel.

Možná je tohle nové pojetí skupinové výuky, a já metodu označuji jako Collaborative Class úplně špatně, přesto doufám, že mezi klasickým
a novějším pojetím skupinové práce vidíte rozdíl. 

Videa z výuky můžete shlédnout ZDE a ZDE.    

Mgr. Martina Štikarovská
ZŠ Botanická, Brno

Provozovatel webu AV Media, a.s. jako správce osobních údajů zpracovává na tomto webu cookies potřebné pro zlepšování prostředí webových stránek a pro analytické účely. Podmínky a poučení o správě osobních údajů