Staniční výuka v praxi
Staniční výuka, nebo-li výuka na stanovištích, je metoda, která žákům umožňuje pracovat na různých stanovištích rozmístěných po třídě. Aktivity v rámci této výuky se zpravidla zaměřují na jeden tematický okruh a slouží především k opakování učiva či probírání nové látky. Staniční výuka může podporovat kooperaci žáků.
Každé stanoviště nabízí specifickou aktivitu, a žáci jsou obvykle rozdělení do menších skupinek. Důležité je, že žáci mají možnost volně si vybrat, které stanoviště a kdy navštíví. Učitel připraví vždy více stanovišť, než je nutné, aby si žáci mohli volit podle svých preferencí a zároveň, aby žáci nemuseli čekat u obsazeného stanoviště. Žáci tak nejsou povinni splnit všechny úkoly, ale pouze část z nich, přičemž počet stanovišť, které je potřeba splnit určí učitel.
Ideální je, pokud se na staniční výuce podílí více učitelů, kteří mohou žáky efektivněji kontrolovat, pomáhat jim a také přímo řídit některé aktivity. Pokud je učitel sám, musejí být všechny aktivity koncipovány jako samoobslužné, a žáci by si pak výsledky měli kontrolovat sami – například tím, že by se úlohy mohly automaticky vyhodnotit (v případě online aktivit), nebo by měli žáci k dispozici správná řešení k vlastní kontrole.
Učitel stanovuje pravidla, a proto také určuje, zda budou žáci pracovat s časovým limitem, nebo podle vlastního tempa. Při práci bez časového limitu žáci dokončí zadanou aktivitu důsledně, zatímco při stanoveném limitu nemusí stihnout vše. Každá aktivita může být klidně jinak časově náročná, což musí vzít učitel v úvahu při přípravě.
Staniční výuka je vhodná nejen pro osvojování nového učiva, ale i pro opakování látky. Umožňuje efektivní zapojení všech žáků s ohledem na jejich individuální potřeby.
Výhody a nevýhody staniční výuky
Staniční výuka může podporovat rozvoj samostatnosti žáků a přejímání jejich odpovědnosti za učení, podporuje týmovou spolupráci (i případně mezi učiteli) a může přispět k podpoře diferenciace a individualizace výuky (vlastní tempo práce, výběr aktivit). Nevýhodou může být časově náročnější příprava, prostorové uspořádání učebny či nedostatek času pro zařazení (například příliš obsáhlá ŠVP či tematické plány).
Testování staniční výuky na Střední odborné škole Drtinova, Praha 5, 3/498
V listopadu 2024 jsme se i my rozhodli implementovat staniční výuku v rámci hodin němčiny pro žáky prvních ročníků, a to hned dvakrát. V obou případech se do realizace zapojili 4 vyučující a připravili výuku pro skupinu 15 žáků. Připraveno jsme měli osm stanovišť, z nichž byla některá samoobslužná, u jiných celou dobu asistoval jeden z vyučujících.
Prvním pokusem byla staniční výuka o délce 45 minut zaměřená na opakování témat za uplynulé dva měsíce. Žáci byli losováním rozřazeni do čtyř různých skupin, ve kterých v rámci hodiny procházeli daná stanoviště. Tato stanoviště byla zaznamenána na jejich průvodce, kterou každý žák dostal - úkolem bylo projít alespoň 2 delší a 2 kratší stanoviště. Návrh, jak taková průvodka může vypadat vidíte zde:
Zařazení do kategorie krátkého nebo dlouhého stanoviště bylo zřetelně zobrazeno na interaktivní tabuli, na které jsme celou hodinu sdíleli připravenou prezentaci prostřednictvím platformy Classroomscreen.
Popis vybraných stanovišť:
- Samoobslužné bingo
Vyučující připraví kartičky s čísly (například od 80 do 100), nejlépe napsané slovně. Žáci si na předem připravené bingo kartičky napíší své tipy na čísla, která se objeví (nyní stačí pouze číselně), a poté otáčí kartičky připravené od učitele. Kdo jako první označí na své kartičce stejná čísla v řadě (horizontálně, vertikálně nebo šikmo), vyhrává.
- Rozhovor
Jeden z vyučujících vedl s žáky neformální rozhovor. Zadání bylo jasné: “Jsme společně první den ve škole a máme se vzájemně představit.” Ze zpětných vazeb žáků bylo patrné, že velmi kladně oceňují možnost neformální konverzace se svým vyučujícím.
- Různé aktivity na platformě Bookwidgets či Wordwall
Na stoly jsme umístili vytištěné QR kódy, které žáky nasměrovaly na připravené aktivity na platformách jako Bookwidgets nebo Wordwall. Mezi těmito aktivitami byla například křížovka nebo cvičení zaměřená na časování sloves.
- Nahrávání audia
Žáci měli možnost v platformě Bookwidgets nahrát audio nahrávku, ve které skupinově či jednotlivě odpovídali na otázky o sobě. Na konci roku jim lze toto audio přehrát, aby si mohli poslechnout, jaký pokrok za pouhých pár měsíců dělali.
- Výslovnost
Nezapomněli jsme ani na výslovnost. Kromě aktivity, kdy si studenti vzájemně říkali slova představující minimální páry, a po jejich správném spojení vytvořili obrázek, jsme zařadili také aktivitu nazvanou “Pizza-Spiel”.
Druhá staniční výuka, kterou jsme zorganizovali, byla již praktičtější a nesla název: Wir fahren nach Wien. Cílem této hodiny bylo přiblížit dětem vybrané památky a zajímavosti, které se týkají Vídně. Součástí bylo plněné praktických úkolů za použití autentických materiálů, a to i přes to, že se němčinu učí teprve krátce. Žáci hledali nejbližší stanice metra, aby se dostali k vybraným památkám, vybírali na rezervačním portálu v němčině konkrétní hotel podle zadaných parametrů nebo si objednávali občerstvení v letadle z reálného menu, které by obdrželi v letadle. Abychom hodinu ještě více oživili, oblékli jsme se jako palubní personál a pouštěli jsme písně rakouských umělců. Tato hodina začala navíc krátkým brainstormingem o tom, co žáci o Vídni již vědí.
Ukázku zadání jednotlivých stanovišť můžete vidět zde:
- Práce s internetovou rešerší:
Zároveň jsme tentokrát chtěli, aby si žáci z naší staniční výuky odnesli domů i něco hmatatelného, a tak jsme se rozhodli na druhou stranu klasické průvodky se stanovišti natisknout fráze, které se žákům hodily nejen na stanoviště, ale také by je mohli prakticky využít při cestování (např. objednávání občerstvení). Tuto průvodku můžete vidět zde:
Místo tradiční zpětné vazby na papíře jsme tentokrát využili platformu Mentimeter. Žáci naskenovali QR kód a anonymně odpověděli na dvě otázky: Co si z hodiny odnášejí a jak hodnotí jednotlivá stanoviště. Díky interaktivnímu prostředí jsme mohli jejich odpovědi v reálném čase promítat na tabuli, což umožnilo studentům vidět, jak výuku hodnotili jejich spolužáci. Výsledky můžete vidět zde:
Slovo závěrem:
Ačkoliv jsme si vědomi toho, že staniční výuku nelze zařadit do každé hodiny, doporučujeme, abyste si ji ve Vaší škole alespoň jednou vyzkoušeli. I když je realizace staniční výuky časově náročnější, tak se to rozhodně vyplatí. Zpětná vazba od žáků totiž ukazuje, že tento zábavný formát je nejen baví, ale také se při něm efektivně učí a i my, jakožto vyučující, můžeme potvrdit, že jsme si hodinu (a dokonce i přípravu) opravdu užili.
Zařazení staniční výuky do hodin nabízí inovativní způsob, jak efektivně propojit teorii s praxí a umožnit žákům získávat nové vědomosti prostřednictvím aktivního zapojení. Tato metoda rozvíjí klíčové kompetence žáků a podporuje větší míru autonomie a odpovědnosti. Navíc umožňuje učiteli diferencovat výuku a lépe reagovat na individuální potřeby žáků, což může zlepšit jejich celkovou motivaci k učení a vytvářet pozitivnější atmosféru ve třídě.
