Škola jako učící se organizace
Každá škola má celou řadu učitelů, kteří jsou odborníky na různé metody a nástroje. Nemusí se jednat jen o digitální nástroje, ale o různé aktivity pro žáky, hry apod. Mnohdy pouze tito učitelé využívají vybrané techniky a nástroje, ale není dostatek prostoru pro sdílení zkušeností s ostatními. Podpořte ve své škole změnu směrem k učící se organizaci a sdílejte.
O rozvoj konceptu učící se organizace se zasloužil především Peter Senge, který ve své knize Pátá disciplína zdůraznil potřebu neustále adaptace, rozvoje a zlepšování se v rámci organizace. Důležité je v kontextu školy podporovat učitele k dalšímu vzdělávání a vzájemnému sdílení zkušeností. K tomu může docházet v rámci porad, setkávání předmětové komise či konceptu TLC (Teacher Learning Communities), kdy se menší skupiny učitelů scházejí a vzájemně se odborně vzdělávají a především se inspirují. Toto vzájemné učení může školám šetřit také provozní náklady (finanční i časové), neboť stačí vyslat na školení jednoho či dva učitelé, kteří budou své zkušenosti (ideálně aplikované do kontextu školy) sdílet s ostatními.
Zamysleme se nad konkrétním příkladem, kdy je vaše škola dostatečně vybavena systémem interaktivních tabulí SMART Board, ale tento systém využívá intenzivně pouze část učitelů. Pokud budou tito učitelé inspirovat ostatní, poukazovat na to, jak to šetří čas jim v rámci příprav hodin, jak je snadné materiály recyklovat a znovu využívat, dále jak to žáky baví apod. Je možné, že se budou chtít přidat postupně i ostatní učitelé a začnou s nástrojem pracovat pravidelně. Stejně tak to může být s multimediální jazykovou učebnou SmartClass Robotel, kdy mohou například zkušenější učitelé zvát méně zkušené uživatele této specializované učebny do svých hodin, v rámci hospitací či tandemové výuky. Pokud umožní vedení školy tuto formu hospitací či tandemové výuky, zdůrazní zároveň jak je pro něj spolupráce učitelů důležitá.
Pozitivní vliv to nebude mít nejen na samotné učitele, ale především i na žáky. Například učitelé zjistí, že využívají příliš mnoho podobných kvízových aplikací a dojde k jejich sjednocení a žáci se nebudou muset soustředit na to, že u různých učitelů využívají odlišné nástroje. Například angličtinář využívá nástroj Baamboozle, češtinář Blooket, občankář Clasroomscreen, dějepisář BookWidgets a učitel přírodopisu EdPuzzle. Poslední dva nástroje jsou si však velmi podobné. Zároveň mohou zjistit, že sice využívají stejné nástroje, ale každý jinak. Dozvědí se tak, že má vybraný nástroj případně mnohem větší potenciál využití ve výuce a seznámí se s dalšími možnostmi jeho využití.
Jak již bylo řečeno, tak může sdílení probíhat prostřednictvím osobních setkání. Alternativou může být sdílení a ukládání tipů (například osvědčených aplikací, promptů při práci s AI) do sdíleného prostředí (MS Teams, Google Disk apod.), kam mohou ostatní učitelé přispívat a komentovat, upravovat či doplňovat. Sdílení lze realizovat i v prostředí vybrané virtuální kolaborativní nástěnky (Miro board, Padlet, OrgPad apod.). Sdíleny mohou být v rámci předmětových komisí i konkrétní přípravy hodin, pracovní listy, testy či kvízy. Jsme toho názoru, že tento přístup podporuje i budování bezpečného a kolegiálního prostředí a může přispět k podpoře dobrého klimatu školy.
My jsme tento přístup vyzkoušeli v rámci naší předmětového komise a všichni vyučující uvedli, že to pro ně bylo velmi přínosné, že získali inspiraci do výuky, zpětnou vazbu a zároveň se naučili pracovat s dalšími zdroji, které nyní pravidelně využívají. Momentálně jsme ve fázi, kdy se snažíme tento princip zavést v rámci celé školy.
