Jak na skupinové a kooperativní učení? (1. díl)
Lektor a mentor s učitelskou praxí, Mgr. Jiří Hruška, pro vás připravil seriál o skupinovém a kooperativním učení. Každý měsíc se tak vedle příkladů a inspirace ze tříd můžete těšit i na "trochu teorie", o kterou se můžete opřít. V prvním dílu si přehledně shrneme důvody, proč zavádět práci ve skupinách do vyučovacího procesu.
Dále se pak můžete těšit na formy využití ve výuce, tipy pro implementaci, ale podíváme se i na složení týmu či hodnocení skupinové práce.
PROČ ZAVÁDĚT PRÁCI VE SKUPINÁCH DO VYUČOVACÍHO PROCESU?
1) Umění spolupracovat patří mezi nejžádanější kompetence na trhu práce [2].
2) Spolupráce rozvíjí vnitřní motivaci pro učení [3]:
Vedle smysluplnosti, svobodné volby a zpětné vazby, princip spolupráce rozvíjí vnitřní motivaci k učení. Stačí se jen podívat na to, co žáci potřebují a co může učitel udělat, aby danou potřebu naplnil [2]:
o Žáci potřebují navazovat sociální kontakty.
>> Učitel zařazuje práce ve skupině, ve dvojicích, diskuse ve skupinách apod.
o Žáci se potřebují zalíbit ostatním a s ostatními si vytvářet vzájemnou pozitivní sounáležitost.
>> Učitel zařazuje práce ve skupině, pozitivně reaguje na jednotlivé žáky a učí je to i navzájem vůči sobě, umožňuje sdílení zkušeností a prezentace získaných dovedností.
o Žáci potřebují nalézt místo/skupinu, kam patří.
>> Učitel zařazuje práce ve skupině, obměňuje složení skupin, zařazuje práce ve dvojicích, diskuse ve skupinách, společné čtení, dbá na pozitivní reakce okolí.
o Žáci potřebují rozvíjet svoji samostatnost (nezávislost).
>> Učitel nabízí co nejvíce možností na výběr, vědomě učí žáky krokům v procesu rozhodování, jehož logickou součástí musí být důsledek.
o Žáci potřebují pocit bezpečí.
>> Učitel nabízí co nejvíce možností na výběr, společně se žáky nastavuje hranice - pravidla, omezení, vodítka, návyky, umožňuje žákům jíst a pít, reguluje okolní teplotu na optimální hranici, zajišťuje bezpečné a podnětné uspořádání pracovního prostoru.
3) Učitel zaměstná třídu, žáci samostatně pracují a učitel má volné ruce získávat důkazy o učení vybraných žáků a může jim pak poskytnout zpětnou vazbu.
4) Kompetence personální a sociální patří mezi 6 klíčových kompetencí rámcových vzdělávacích programů [4, 5]:
5) Při práci ve skupinách se rozvíjejí i ostatní klíčové kompetence [4, 5]:
o Kompetence k učení – žáci mají možnost učit se od sebe navzájem, mají možnost si svým jazykemvysvětlovat věci a jevy, mají příležitost najít si svůj vlastní styl učení apod.
o Kompetence k řešení problémů – žáci v rámci práce ve skupině vytváří společný produkt nebo společně řeší nějaký problém, žáci zkoušejí různé strategie řešení problémů apod.
o Kompetence komunikativní – žáci ve skupině musí komunikovat a učí se tak různé způsoby efektivní komunikace, nastavovat pravidla směřující k efektivní komunikaci, učí se toleranci jiných názorů, učí se argumentovat a obhajovat svůj názor apod.
o Kompetence občanské – žáci se učí demokraticky se rozhodovat, nést zodpovědnost za vytvořený produkt, učí se respektovat demokratická rozhodnutí (např. menšina se přizpůsobuje většině aj.)
o Kompetence pracovní – žáci se učí rozdělit si práci tak, aby se na tvorbě výsledného produktu každý podílel dle svých možností a schopností, učí se dělbě práce apod.
Zdroje:
[1] Hruška, J.: „Výukový plakát“ – příspěvek do Výběru z aktuálních školských témat (čtvrtletník pro ZŠ, SŠ a gymnázia), Nakladatelství RAABE, Praha 2017
[2] Kolektiv autorů: Lektorský manuál II. - „DIFERENCIACE – cesta ke kvalitnímu kurikulu“, Step by Step ČR, Praha 2006
[3] Kopřiva, P., Nováčková, J., Nevolová, D., Kopřivová, T.: Respektovat a být respektován. Spirála, Kroměříž 2006
[4] Kolektiv autorů: Klíčové kompetence v základním vzdělávání, Výzkumný ústav pedagogický, Praha 2007
[5] Kolektiv autorů: Klíčové kompetence na gymnáziu, Výzkumný ústav pedagogický, Praha 2008