Budu lektorka, učitelka, manželka, nebo máma dvou dětí?

Medailonek, jak jsem se stala lektorkou...

„Mami, volá ti teta Jitka na mobil.“ „Tak mi ho, prosím, dones do pokojíčku. Hraji si tu s Ivankou.“

„Ahoj, můžeš přijet hned do školy? Právě ti montují do třídy tabuli a potřebovali by ti vysvětlit, jak se s ní pracuje.“ „Dej mi čtvrt hodiny, obleču holky a přijedu.“

Tak začalo mé první setkání s tabulí. Byl červen 2010, já jsem trávila poslední měsíce na mateřské dovolené a pomalu jsem se chystala na návrat do práce. V té době jsem však pracovala na projektu „Moderně a tvořivě“, ze kterého se tabule pořídila. Protože mě bavila práce s počítačem, posílaly mi kolegyně pracovní listy z projektu, upravovala jsem je a vkládala na webové stránky školy.

Po velmi rychlé ukázce, jak s tabulí pracovat, jsem zůstala ve třídě sama se svými dvěma dcerami a nevěřícně jsem se na ni dívala. Stále mi v uších zněly instrukce, jak, co, kde mohu spustit a používat. Měla jsem z toho v hlavě celkem velký zmatek. „Mami, můžu si s tabulí hrát?“, vyrušila mě z myšlenek starší osmiletá dcera. „Můžeš, ale opatrně.“ Za chvíli si dcera již kreslila, vytahovala obrázky z galerie, klonovala, zmenšovala….. Asi to nebude tak těžké, uvažovala jsem, když to zvládne osmileté dítě. Musím si však najít nějaké školení. Sedla jsem k internetu a našla jsem si školení na ZŠ Tuháčkova v Brně.

Plna očekávání jsem v září vyrazila na celodenní školení. Tehdy školení vedl lektor Pepa Mach. Jeho nápady mě tak nadchly, že jsem se k němu okamžitě přihlásila na školení pro pokročilé a LAT. Během školení nám Pepa nabídl, že se můžeme také stát lektory. Začala jsem o tom intenzivně uvažovat, protože mě práce s tabulí velmi bavila.

Díky projektu ve škole jsme měli peníze na další vzdělávání a vedení školy nebylo proti. Přihlásila jsem se tedy na školení pro lektory, které se konalo v Říčanech u Prahy. Rodinu jsem zajistila pomocí babičky, sbalila jsem si kufr a vyrazila vlakem směr Říčany.

Proškolení naplnilo mé očekávání. Musím říci, že průpovídky lektorky Ivy Loužecké nás vždy pobavily a zvedly náladu, když se nám zrovna nedařilo. I když jsme celé dny seděli u počítače, učili se dovednostem lektora, správnému vystupování, tak jsme měli i večer čas na zábavu a odpočinek. Po třech dnech jsem se vrátila domů k rodině a přemýšlela jsem o tom, jak zvládnu práci učitelky, lektorky, matky dvou malých dětí a manželky, vše na plný úvazek.

Věřte mi, vše šlo zvládnout. Ve škole jsem si vyčlenila jedno odpoledne na školení. Rodina byla a je velmi tolerantní, tak se na mě vůbec nezlobila, když jsem občas více koukala do počítače. Jak se říká, když se chce, všechno jde.

Komunita lektorů je velmi pevná. Pokud vám něco nefunguje nebo něčemu nerozumíte, stačí napsat email a všichni vám rádi pomohou. Kdo ještě váháte, jestli se stát lektorem, neváhejte, tato práce je velmi kreativní. Běžte do toho.