Tak, a já chci zpátky do školy!
O zapojení žákovských zařízení do výuky už bylo napsáno hodně. Tentokrát jsem se rozhodla, že – převážně chytré telefony – zapojím na Dni otevřených dveří na naší škole. Extreme Collaboration mi bude, věřím, výborným prostředníkem k uskutečnění mé myšlenky. A jak to všechno dopadlo? Tady jsou mé postřehy:
Příprava
Den otevřených dveří (DOD) je na naší škole již tradičně velkou událostí. Ukazujeme všechny odborné učebny, laboratoře i dílny – prostě všechny chlouby školy, které jsou žákům k dispozici. A ačkoli je DOD určen především pro budoucí žáky a jejich rodiče, je milým zvykem, že se zajdou podívat i bývalí žáci – a nejenom ti, kteří opustili naši školu nedávno, ale i absolventi, kteří jsou pryč i několik desítek let. A věřte, že moje třída s interaktivní tabulí SMART Board a jejími softwarovými doplňky opravdu táhne. Letos jsem se rozhodla využít toho, že téměř každý žák a i mnohý člen jeho doprovodu má chytrý mobil stále s sebou. A teď už konec teorie, jdeme do praxe, kdy se vám pokusím co nejautentičtěji popsat své pocity a reakce návštěvníků.
Průběh
Za chvíli bude devět – ještě pro jistotu zkontrolovat funkčnost wifi, spustit soubor – a už jsou tu první návštěvníci. Ptám se na to, zda má někdo chytrý mobil – tři z pěti mají, to je fajn. Zatímco vysvětluji princip aktivity, která je čeká, moji žáci pomáhají s připojením k internetu – a k Extreme Collaboration. Jsem malinko nervózní. Ale během asi tří minut je vše ok. Všichni kulí oči na to, jak text, který před chvilkou napsali na svých mobilech, se rychle objevuje na interaktivní tabuli. Následují úsměvy, zájem, nadšení. Povedlo se! Náhodní návštěvníci se během pár okamžiků propojili se SMART Boardem!
A už je tu další skupina. Vše běží jako po drátkách. Úsměvy, zájem a nadšení jsou občas doprovázeny nejenom souhlasným mručením, ale i výkřiky typu: „To je bomba!“ „Hustý!“ „Můžeme ještě jednou?“ Mám radost, jak se vše daří. Stále však čekám, kdy přijde nějaká potíž či zádrhel. Tušení nepříjemnosti se nemůžu zbavit. Nicméně Extreme Collaboration vyvolává nadšení už téměř tři hodiny bez přestávky a bez problému. A návštěvníků je čím dál víc…
A najednou to přišlo. Skupinka právě odešla a do třídy vešel starší pán – zdál se mi být nevrlý, možná dokonce i naštvaný. Hlavou se mi honí – jak asi přijme moje předvádění moderního způsobu výuky? Kdyby alespoň přišel ještě někdo další! Ale toto mé přání nebylo vyslyšeno… Pán určitě nemá žádné chytrátko. Natahovala jsem se pro svůj mobil, abych mu ho půjčila. „Mobil mám. Co s ním?“ Pán se stále mračil. Já vysvětluji, žák-pomocník plní svůj úkol. Mrzutý návštěvník se už tolik nemračí – úleva. Dozvídám se, že pán je bývalým absolventem – už před čtyřiceti lety – napsal mi to sám a sám poslal na interaktivní tabuli. Ukázka je u konce. Pán, který už není ani malinko nepříjemný a dokonce se i malinko usmívá, se na mě podíval a prohlásil: „Tak, a já chci zpátky do školy!“ Myslím, že to byla ta nejhezčí reakce, jaké jsem se mohla dočkat.
Se svým zážitkem se s vámi podělila:
Mgr. Hana Ulíková
Střední průmyslová škola Česká Lípa
http://www.sps-cl.cz/
Autorem fotografií je Bc. Michal Michna
